Nightwish zakončili evropské turné pražským koncertem v O2 areně

Roli druhé předkapely s grácií splnila vycházející cyber-metalová kometa Beast In Black. Pětičlenná „supergroup“ vedená frontmanem Yannisem Papadopoulosem přehrála fanouškům řadu skladeb z nového alba Dark Connection. Zde je na místě zdůraznit, že se kapela stále drží toho, co jí jde nejlíp – chytlavé powermetalové melodie se zpěvnými a skočnými refrény, okořeněné množstvím samplů. Důkazem toho byla hned úvodní skladba Blade Runner nebo kratší, ale o to živější One Night In Tokyo.

Zatímco se na pódiu dolaďovaly poslední detaily pro velké finále, zahalila pódium velká opona, po jejímž spadnutí a krátké projekci zaplavily O2 arenu výkřiky radosti a vděku za to, že jsme se tohoto koncertu konečně dočkali. Stejně jako v případě letošního koncertu ve Vizovicích, i tentokrát začala sestava kolem Tuomase Holopainena novinkou Noise. Po následné hitovce Storytime z éry Anette Olzon pozdravila zpěvačka Floor Jansen všechny diváky a vyjádřila i za obě předkapely své nadšení, že lepší zakončení evropského turné, než v její oblíbené Praze, si nelze představit. Druhým songem z nové desky byla poněkud kratší Tribal, během které se na projekci v zadní části pódia skvěly lebky podobně jako ve videoklipu a poprvé o sobě daly vědět mohutné plamenomety.

Projekce v zadní části areálu po většinu času koncertu zobrazovala motivy tématické k aktuálně hraným skladbám. Pevné místo v setlistu již patří hitovce Élan, následovala 7 Days to the Wolves, patřící dle slov Floor mezi její nejoblíbenější. Ke kultovní desce Once z prvních let Nightwish jsme odbočili díky skladbě Dark Chest of Wonders, kapela se poté shromáždila na vyvýšené plošině a dle motivů polí a přírody na projekci bylo jasné, že pokračování bude v rytmu dalšího nového songu Harvest. Pořádnou tancovačku rozjela Floor při další jejím oblíbeném songu I Want My Tears Back, ten následující s názvem Sahara podpořil svým mohutným vokálem i Yannis z Beast In Black. Akustickou verzi skladby Our Decades in the Sun si Floor střihla s multiinstrumentalistou a brilantním zpěvákem Troyem Donockleyem.

Poté, co Troy označil fanoušky Nightwish za velmi inteligentní a dotázal se na latinský předklad slova „nikdo“, načež odpovědí bylo sborové „Nemo„, přišla na řadu i tato hitovka z éry Tarji Turunen. Čtvrtou a poslední skladbou z nové desky byla zpěvná Shoemaker, odkazující na vědce, který si přál být pohřben ve vesmíru. Projekce během této písně zobrazovala krásná souhvězdí. Velmi divoce a veselo následně bylo při zpěvné a rychlé skladbě Last Ride of the Day, kdy na projekci běžely záběry horských drah a řady dalších pouťových atrakcí. Poté byla na řadě krátká pauza, jelikož vše spělo do finále.

Málokterý fanoušek symfonického metalu nikdy neslyšel o progresivní, téměř desetiminutové a pestré skladbě Ghost Love Score. Mnozí diváci hned při jejím intru propukli v aplaus, halou se často sborově nesl i text samotné skladby. A jak jinak by mohl koncert Nightwish skončit, než nejdelší skladbou z jejich repertoáru, tedy The Greatest Show On Earth. Projekce vystřídala záběry na krásnou přírodu a vznik života, na válečné konflikty, industrializací země, a problikly zde i tváře osobností metalové scény, jenž už nejsou mezi námi – mezi nimi byl například Alexi Laiho (ex Children of Bodom). Sborové čtyřnásobné zvolání We were here! zakončilo tento dlouho očekávaný koncert, a nutno říci, že se čekání na tuto grandiózní show opravdu vyplatilo.