Udo Dirkschneider přehrál v Praze kultovní album Balls to the Wall

Ještě před začátkem celé akce bylo oznámeno vyprodání sálu, a tak se už před úvodem, který obstarali oblíbení německo-italští válečníci All for Metal, tísnila před pódiem hlava na hlavě. Dominantou jejich scény byl stojan na mikrofon ve tvaru meče, který třímal frontman a silák Tim Schmidt. Kapela to celé začala svým prvním singlem All for Metal a už při prvním refrénu, kdy se klubem nesly sborové zpěvy fanoušků, bylo jasné, že tu All for Metal mají spousty svých příznivců. Tim si mnohdy vyžadoval podporu a zvednuté pěsti všech v sále, občas jen tak popadl některého ze svých kolegů a přenášel ho po pódiu. Druhý zpěvák Antonio Calanna si to během skladby Born in Valhalla namířil přímo k první řadě a rozdělil si dav na dvě poloviny, které vyzval na souboj v hlasitosti. Baskytarista Florian Toma při svém sólu pobavil svou verzí české státní hymny, hezký pohled byl i na energické kytaristky Jasminu Pabst a Ursulu Zanichelli. Ke konci setu zahráli All for Metal též první singl Gods of Metal z loňské desky Gods of Metal (Year of the Dragon) a Tim připomněl další koncert kapely na letošním Metalfestu. Tahle nespoutaná parta se s námi rozloučila skladbou Goddess of War, kterou věnovala všem ženám.

Premiéra v naší zemi čekala finskou kapelu Crownshift. Ač jsou tito seveřané na metalové scéně stále relativně nováčkem, v sestavě s personami jako Jukka Koskinen (Nightwish) nebo Daniel Freiberg (ex-Children of Bodom) zkušeně odehráli parádní set, ve kterém se snoubilo hned několik žánrů. Pestré a složité melodeathové vyhrávky, metalcorové pasáže s občasnými blast-beaty, nasamplované klávesové party a úderné a houpavé groovemetalové riffy se různorodě střídaly, zatímco kapela přehrála téměř celé své první album s názvem Crownshift. Už úvodní skladba If You Dare vyzývala zejména přihlížející v prvních řadách k headbangingu, při refrénech se často k frontmanovi Tommymu Tuovinenovi přidávali ve zpěvu i všichni jeho spoluhráči. Tommy mnohokrát děkoval všem za podporu a podobně jako All for Metal i on pozval všechny zájemce na setkání u stánku s merchem po koncertě. Zajímavě vyzněla coververze skladby Black Velvet od Alannah Myles. Na závěr koncertu si pak Crownshift nechali skladbu To the Other Side, jejíž délka přesahuje deset minut.

A poté už bylo na řadě velké finále. Udo Dirkschneider a jeho kolegové rozdělili svůj set na tři části. Na začátek připadl výběr těch největších hitů Accept z 80. let, poté následovalo celé album Balls to the Wall se skladbami seřazenými dle pořadí na albu, a na konec byly naplánovány další hity Accept. Za bicími Svena Dirkschneidera se tyčila čtveřice konstrukcí se světlomety, které vytvářely pestrou světelnou show po celou dobu koncertu. Za mohutného aplausu všech příchozích sál potemněl a hned zkraje vypálila kapela pod hlavičkou Dirkschneider hitovku Fast As A Shark. Sám mistr po další pecce Living for Tonite všechny v sále pozdravil a nutno podotknout, že po loňském kolapsu je opět v parádní formě, především hlasově. Hraní si užívali i všichni jeho čtyři kolegové, včetně baskytaristy a dlouholetého člena Accept Petera Baltese, který se k Udovi vrátil před dvěma lety. Muzikanti nešetřili úsměvy a často hráli všichni společně seřazení na kraji pódia, což mj. poskytovalo příležitost pro krásné fotografie. Následovaly takové vypalovačky jako Breaker nebo Metal Heart, při druhé jmenované si kytarista Andrey Smirnoff protáhl sólo a nechal fanoušky zpíval známou melodii z této skladby. Při pomalejším songu Breaking Up Again, který odzpíval Peter Baltes, rozsvítili mnozí z fanoušků svítilny na telefonech, na což byl z pódia krásný pohled.

Celá kapela se na malou chvilku odebrala do backstage, načež se z playbacku spustil mluvený projev, který oznamoval, že nyní bude v plné délce následovat přehrání jednoho z nejzásadnějších alb v historii metalu – Balls to the Wall! Právě jeho titulní skladbou to začalo a jak u této skladby bývá zvykem, v jejím závěru nechal Udo fanoušky několikrát po sobě sborově zpívat její melodii. Po další pecce Head Over Heels připomněl, že právě tohle album poslalo Accept mezi tehdejší metalovou špici. Fanoušci v téměř po strop nabitém sále mnohdy sborově zpívali i refrény, hustě zaplněné byly i všechny balkóny. Setlist pokračoval zpěvnou skladbou Turn Me On, pohodovou Guardian of the Night nebo pomalejším a táhlým songem Winter Dreams, který uzavřel album Balls to the Wall. Kapela poté zmizela v zákulisí, po krátké pauze se jako první vrátil bubeník Sven Dirkschneider. Pronesl krátký projev, ve kterém poděkoval fanouškům za vyprodání této akce a za celou kapelu adoroval naši zemi a naše pivo. Na jeho dotaz, zda ještě mají všichni v sále dost energie, se ozval pořádně hlasitý aplaus, načež kapela spustila hitovku Princess of the Dawn. Udo přidal ještě dvojici skladeb Up to the Limit a Burning, při druhé jmenované si kapela ještě dala s fanoušky odpovídačku při refrénu. Tento song tak byl tečkou za tímto vydařeným metalovým svátkem.