Za návrat Loretty může alkohol: Dostaneme se do láhve vína kdykoli a jakkoli

S kapelou Loretta jsme se domluvili na rozhovoru, a holky se nám pěkně rozpovídaly. Partička veselých ženských z brněnska prozradila své nejbližší plány, ale během rozhovoru vznikaly i plány soukromé – třeba na „Beatles wine party“

LORETTA:

Daria Hrubá – zpěv, kytara

Pavla Múza Horňáková – kytara, vokál

Jana Staňková – basa, vokál

Soňa Formanová – bicí, vokál

Jak vznikla myšlenka comebacku?

DARIA: Když se dá dohromady kapela po více než 20 letech, je tato otázka na místě. Když se po takové době vrátí skupina kdysi dívčí, a změní se tak rázem v kapelu dámskou, ženskou, babskou či jak to říct, nabízí se spíše otázka: „Nezbláznily jste se?“ A odpověď zní: „Zbláznily!“ A může za to „metla lidstva“, před kterou mnozí varují, ale my se jí nebojíme. Alkohol! Přesněji naše milované bílé víno. A ještě přesněji: skvostný neuburg od Ládi Beneše z Kobylí. Toho jsme vypily při přípravě oslavy kulatého jubilea naší bývalé bubenice Moniky Pellové hodně. Bylo to na jaře roku 2015, a nás tehdy v tom vinném opojení napadlo osvěžit oslavu pár starými písničkami Loretty. Monika se toho chopila s vervou sobě vlastní, a než jsme stačily vystřízlivět, byla domluvená zkušebna a dokonce i nová basistka, protože naše původní (Martina Ponocná Couture) žije už léta v Kanadě.

Naše první vystoupení po letech mělo být i posledním, ale v době telefonů s kamerami a sociálních sítí se prostě nic neutají, a tak nás postupně začali žádat o vystoupení pořadatelé, kteří si na nás i po letech kupodivu vzpomněli. A protože nová basistka (Jana Staňková) byl zásah do černého nejen díky tomu, že je úžasná muzikantka, ale taky skvělá parťačka, začalo nás to znovu bavit. Postupně jsme proto nazkoušely kromě těch pár věcí i další písničky z naší staré desky a nabídky na hraní jsme začaly přijímat. Velmi brzo jsme ale pochopily, že pokud nechceme být jen živé vykopávky, je potřeba začít skládat a hrát nové věci. Kdybychom zjistily, že to nejde, už dávno bychom to zabalily, ale ukázalo se, že nápadů i elánu je dost, takže dnes hrajeme repertoár, který sice obsahuje staré pecky, ale většina už je zbrusu nových.

V této sestavě už ale nejste?

MÚZA: U Moniky se objevily nějaké zdravotní problémy, které by se do budoucna s koncertováním neslučovaly. A navíc jsme se začaly trochu rozcházet v názoru na hudební směřování kapely, což by asi časem taky začalo skřípat. Po původní alternaci zastává post bicích dnes uz naplno Soňa Formanová, která mezi nás skvěle zapadla, a navíc nám úžasně snižuje věkový průměr. Taky se teď můžeme trochu vyřádit ohledně vokálů, protože už zpíváme všechny čtyři.

Soňo, cos na tu nabídku říkala? A jak se v Lorettě cítíš?

SOŇA: Nabídka visela ve vzduchu už půl roku před mým regulérním vstupem do ansámblu. A bez nadsázky – tři týdny mi nedala spát! Když mi totiž Janča loni na jaře nabídla vstup do kapely, zrovna jsem se čerstvě zaučovala v jiném regionálním hudebním uskupení. Bylo mi hned jasný, že dvě kapely, každou v jiným městě, navíc obě dvě hodiny od mýho bydliště, nemůžu dát. Tehdy šlo ale jen o alternaci Moniky a navíc – Loretta, to byla nová meta a obrovská výzva. A nečekaný splnění snu, zahrát si konečně s „babama“. Pamatuju si, jak jsem po nocích přemejšlela, jak to rozseknout. Když jsem pak holky poprvé viděla naživo, bylo do pár minut rozhodnuto!

Hraje se mi fantasticky! Skvělá muzika, která mě baví, a tři krásný talentovaný ženský přede mnou, kdejakej chlap by mi mohl závidět. Navíc jsou holky dost nad věcí a vzájemně se podporujeme nejen v kapele, ale i mimo ni.

Ale pokud se nepletu, to není jediná změna, která v Lorettě nastala?

JANA: To se nepletete. Musely jsme ukončit spolupráci s naším manažerem, který nám ze začátku sice hodně pomohl, ale posléze se jeho způsob managementu stal pro nás nepřijatelným. Kapela tak nějak ze setrvačnosti ještě nějaké měsíce fungovala sama, ale postupem času nám bylo jasné, že bez manažera to nemůžeme zvládnout. A není řeč jen o tom, že tahle práce stojí spoustu času a úsilí a hlavně odhodlání se prosadit. Shoda okolností a možná i vesmír nám seslaly do cesty Aloise Šlesingera, blázna plného elánu a chuti dokázat, že na to má jak on, tak i Loretta. Člověka, který byl v podstatě naším dvorním fotografem, který navíc disponoval spoustou kontaktů, a v neposlední řadě i sympatiemi, možná až zápalem pro pološílené umělkyně. Skočil do toho po hlavě a zatím si ji nerozbil, ale zvládl domluvit už zhruba desítku koncertů na festivalech jak v Česku, tak na Slovensku pro příští sezónu. Doufáme, že teď, s novým manažerem a novou energií bude všechno fungovat líp.

Co všechno jste za ty tři roky nové éry kapely zvládly?

MÚZA: Odehrály jsme spoustu koncertů, poskytly spoustu rozhovorů, objevily se na TV Rebel, v Česke televizi, byly hosty v mnoha rádiích. Ale hlavně – vydaly jsme dvě cédéčka, to první je remaster našeho jediného eponymního LP z 90. let, které remasteroval basák ze švédské kapely Marduk. Navíc jsme přidaly tři bonusy – původní verzi naší písničky Zlost, která dřív vyšla pouze na kompilaci Detonation, a pak skladby Rudé komando 1 a 2, napsané v 90. letech ke stejnojmennému krátkometrážnímu filmu, které do té doby nevyšly nikde.

A loni jsme posluchačům i samy sobě nadělily vánoční dárek v podobě zcela nového CD s příznačným názvem Návrat, kde jsou samozřejmě pro změnu samé nové písně, jen s dvěma malými výjimkami – staronovou Metalovou holkou a výrazně přearanžovanou skladbou Návyk na šílenství, která taktéž vznikla v úplných začátcích existence kapely.

DARIA: Na to, že máme všechny časově dost náročné povolání a kromě naší mlaďoučké posily Soni i rodiny, jsme toho za ty 3 roky zvládly až dost. I když, spoustu plánů, které jsme měly a máme, jsme ještě realizovat nestihly. Ale to je dobře. Znamená to totiž, že toho máme ještě hodně před sebou. No co, jsme mladé holky, čas nás netlačí… Když jsem viděla nedávno na youtube ségry Ann a Nancy Wilson z Hearth, jak to na pódiu smaží v téměř 70 letech, řekla jsem si, že LORETTA je vlastně teprve na začátku své kariéry.

Navazuje Návrathudebně na vaše předchozí CD?

MÚZA: Určitě je to pořád Loretta, už proto, že největší skladatelský podíl na obou má Daria. Návrat je ale jiný, určitě trochu měkčí a také o hodně rozmanitější, jelikož za ty roky nás ovlivnily různé hudební směry, vstřebaly jsme spoustu jiné skvělé muziky než jen metal a tvrdý rock, a to všechno se do našich písniček promítá. Měly jsme trochu obavu, jak naši skalní fanoušci album přijmou, ale nakonec jsme si řekly, že se toho prostě nebudeme bát, že takhle jsme to my, nechceme si na nic hrát, a všechny jsme s tím spokojené. A o to víc jsme pak byly překvapené pochvalnými reakcemi třeba i od fanoušků, od kterých bychom to nečekaly.

DARIA: CD Návrat je opravdu nové, je tam určitě cítit velký posun. Nejen hudební, ale autorsky se třeba na textech kromě Moniky Pellové, která psala texty vždycky, podílí nově i Múza a dokonce i já! Dřív jsem psala výhradně muziku, ale teď jsem si troufla i na pár textů. Bylo to pro mě o to těžší, že na CD Návrat jsou některé texty opravdu úžasné – Návyk na šílenství od Romana Koska, vtipná Metalová holka Ivana Huvara (Folkteam), Skrytý portréty od básníka Tomáše Tajchnera, který píše texty mj. pro The Switch, Petra Bendeho nebo Petru Janů, a jako třešnička na dortu poetický Návrat, jehož autorem je náš dlouholetý kamarád, herec Jiří Dvořák.

Máte tedy všechny úplně stejný hudební vkus? Co posloucháte?

DARIA: Je pravda, že na spoustě muziky se shodneme všechny, ale každá má své osobní „libůstky“. Já třeba jsem celoživotní vyznavačkou Beatles a Johna Lennona, což myslím, že jsem v kapele jediná. A bez mučení přiznávám, že zatímco holky mívají puštěnou muziku doma i v autě (aspoň mi to tak přijde), já poslední dobou preferuju ticho. A do toho ticha si ráda zpívám – třeba nové popěvky, které nahrávám a občas z nich vznikne nová písnička.

JANA: Daria nemá tak úplně pravdu v tom, že se mě Beatles alespoň okrajově nedotkli, v patnácti jsem na kytaru pořád dokola a dokola hrála třeba Imagine a hodlala tím oslnit okolí, ale je fakt, že cíleně si Beatles dnes už nepustím. Muuziku mám ráda vlastně všeobecně, v každé se dá najít „to svoje“. Nejvíc ze všeho si ale potřebuju prožít texty a zazpívat si, a proto mám neskutečně ráda dnes tak milovaného i nenáviděného, Puškinovou cenou z rukou Putina odměněného Jarka Nohavicu. J Ve výčtu mých „the best“ se nachází The Cult, Audioslave, Creed, Anberlin a jakákoliv rocková klasika osmdesátek. Nejspíš nostalgie a vzpomínky na mládí. Hlavně nesmím zapomenout na srdcovky Guano Apes a Marilyn Manson, jejichž hudba mě ovlivnila dvojnásob, protože jsem ji několik let mohla navíc hrát v kapelách po boku skvělých muzikantů.

SOŇA: Tak já musím podotknout, že i já jako porevoluční dítě ujíždím na Beatles a Lennonovi. Takže to vidím na nějakou Beatles wine party. A bude Imagine, to je jasný. Osobně nejvíc poslouchám klasický rockový bandy jako Whitesnake, Queen, Kiss, Led Zeppelin, ujíždím na Toto, Muse, Mr. Big, Faith No More a dalších, ale rozhodně nepohrdnu ani jazzem, funky nebo blues.

MÚZA: S Beatles wine party a Imagine bych rozhodně souhlasila. J A ta Dariina poznámka o muzice v autě byla určitě na mě, protože já mám rádio puštěný skoro pořád. J Na klasickejch rockovejch bandách se určitě shodnu se Soňou a moje úplná srdcovka je art rock, hlavně Genesis a Pink Floyd… A taky si moc ráda poslechnu třeba Dream Theater s úžasným Johnem Petruccim.

A ještě bychom málem zapomněly na společnou lásku – Ozzyho. J Na jeho koncert jsme se letos vypravily hromadně – to jsme si nemohly nechat ujít.

Co ještě máte společného kromě Ozzyho?

MÚZA: Rozhodně dobrý jídlo a pití. Když se ocitneme v nějaké skvělé hospůdce, vždycky pookřejeme. A jsou mezi náma expertky, co se dostanou do láhve vína kdykoli a jakýmkoli způsobem.

DARIA: Určitě máme i společný smysl pro humor, což nás baví a spojuje. Stejně jako plno našich společných kamarádů. Je moc fajn vidět, jak nejdřív Janička, a teď už i Soňa, zapadají do naší partičky, která se postupně utváří přes 40 let. To je doba, kterou se s Múzou známe. A uznejte, že po 40 letech kamarádství by bylo jednoduší vyjmenovat spíš věci, které máme rozdílné, než ty, které nás spojují!

JANA: Společnou máme vůbec lásku k muzice a hlavně k té naší, na podiu nás to neskutečně baví! Společné je, dovoluji si tvrdit, i to, že kapelu bereme jako svoji druhou rodinu a je nám spolu naprosto senzačně, mám pocit, že i já holky znám těch 40 let, jak bylo zmíněno výše.

Dalo by se říct, že i víno nám chutná stejné, ale já to přece jen trochu holkám kazím, ony všechny jsou na suché, já naopak na sladké, ale prý se k tomu suchému časem propiju, tvrdí Daria.

SOŇA: Společná je taky láska k pěknejm chlapům a k první době! Rozdíl je v tom, že pěknýho chlapa každá vnímáme jinak, na první době se ale naštěstí shodneme.

Co chystáte v nejbližší době?

MÚZA: Momentálně nás plně zaměstnává natáčení klipu k naší pomalé skladbě Nos do vlasů, na který se strašně těšíme. Když všechno dobře půjde, bude mít svou premiéru na našem vánočním koncertě, ten jako tradičně proběhne v brněnské Melodce, a to ve středu 12.12. 2018. To je událost, na kterou se intenzivně chystáme. Letos jsme se totiž rozhodly, že si nebudeme zvát žádnou další kapelu, bude to čistě naše vystoupení pro naše nejvěrnější fanoušky a kamarády! Proto bude i vstupné dobrovolné. Výtěžek ze vstupného použijeme na natáčení dalších klipů, které už máme v hlavě, jen nám zatím chybí dostatek času a právě finančních prostředků.

Na vánoční Melodku samozřejmě chystáme několik překvapení, o nichž z pochopitelných důvodů nemůžeme zatím nic prozradit.

JANA: Já se chystám začít taky trochu cvičit, protože Melodka se blíží. Jak se pozná nejbližší doba? Strašně rychle totiž ten čas utíká. Chystáme se užívat si, alespoň tak jako doteď.

SOŇA: Já osobně mám v plánu pořídit si novej virbl a navíc se rozloučit se svojí šlapkou (tou u kopáku, samozřejmě) a na světlo světa vytáhnout „dvojšlap“. J A to bude teprve nářez! A jestli do toho můžu trochu dloubnout, tak na Melodce zahraju na pár zajímavejch alternativních nástrojů a rozhodně né jen na ty s blánama!

Do konce roku se tedy nudit nebudete. A máte už nějakou představu, co v roce příštím?

MÚZA: Ano, už se nám to docela skládá, doufáme, že si hodně zahrajeme, konečně vyjedeme i na Slovensko. Léto bude ve znamení festivalů, na které se moc těšíme. V mezičasech budeme pracovat na obnově našeho repertoáru, merchi a hlavně na dalších klipech.

Nápadů máme hodně, jediné, co nám neustále nejvíc schází, je čas! Tak nám držte pěsti a přijďte na vánoční Melodku, bude to báječnej večírek!

SOŇA: Rok letošní vnímám jako čas sžívání se po personálních změnách, včetně té mé. Do příštího roku vstupujeme jako pevně ukotvená banda s vírou v to, co děláme a jak to děláme, s dychtivostí po novejch zážitcích a s jasnou představou o budoucím směřování kapely. Osobně se těším na velký festivaly, jak budu zpoza bicích sledovat, jak holky před fanoušky řádí. A taky na klip s Jirkou Dvořákem!

MÚZA:

Neprozrazovat!

Děkujeme za rozhovor

Kapele pokládala otázky: Sylva Kaplanová

Foto: Alois Šlesinger

Napsat komentář