Doga a Jacker’s v Uherském Hradišti: Hard rock a metal mezi legendární lidovou výzdobou

Doga/foto: Martin Matess
V sobotu 9. března zavítala kapela Doga do uherskohradišťského klubu Mír: slovácký kulturní stánek hostil další ze zastávek jejího turné Harley-Davidson Ostrava Tour 2024. S sebou si tentokrát vzali kapelu Jacker’s, která si již dva roky náležitě nahlas říká o své místo na tuzemské metalové scéně.

Na Míru: pohoda, panáky a jeden skvělý nápad

Hned od začátku se klub Mír plnil natěšenými fanoušky a na místě panovala dobrá nálada. Přítomní zaujali místa především v předsálí kolem baru, kde si opravdu můžete sednout jako doma – nechybějí pohovky, židle, a dokonce ani autosedačky. Mezi fanoušky vychutnávající si první pivo či panáka se nenápadně zamíchali pánové z Dogy, příjemní a dá se říci až skromní – rozhodně pohodoví. Bar nabízel vše možné od točené dvanáctky přes vodku až po medového Jacka, a na celý tenhle cvrkot nenápadně dohlížel majitel klubu Petr Tománek. Žádost o potvrzení mé akreditace vytáhla z backstage managera Dogy Pepu Havlíčka…a právě ten dostal v příští chvíli spontánní nápad nás s panem majitelem seznámit a navrhnout rozhovor pro Rocksound.cz. Ráda jsem tuto nabídku přijala. Věděli jste, že právě on vybojoval zachování historické lidové výzdoby po stranách pódia, která je pro klub tak typická a která měla před lety padnout při rekonstrukci?

Jacker’s: Moderní metal, slovenští fans a nová deska

V zákulisí se už mezitím soustředili Jacker’s. Autogramiáda Dogy přilákala po půlhodině téměř všechny přítomné do sálu, a většina z nich už zde zůstala. S podepsanými kartičkami Route 66 či těmi novějšími v rukou i v taškách vyčkávali začátku koncertu hostující kapely. Dlužno dodat, že set Jacker’s i později Dogy začal absolutně přesně podle časového plánu. Věkově i služebně mladí, avšak zkušení Jacker’s pustili do diváků hned zkraje pořádný moderní metal. Za poslední dva roky vydali na YouTube i jiných platformách řadu singlů a klipů, již pár pátků tedy známe oblíbené skladby Egomaniak, Já jdu dál či Proklínám, které zněly živě Mírem. „Pomalu a jistě“ nastal tedy po singlech čas i na regulérní album, které vyšlo jen před pár dny. Zpěvák Mára Dostál zavtipkoval, že po Mezinárodním dnu žen si uděláme Mezinárodní den mužů – chtěl věnovat jeden exemplář právě vydané desky Pomalu a jistě někomu z přítomných pánů. Vytipoval si dvojici slovenských fanoušků, kteří již navštívili koncert Jacker’s ve své domovině a nyní se vydali kousek za hranice, avšak zjistil, že album již mají – vyřešil to tedy klasickým vhozením cédéčka do publika. Ve chvíli, kdy došlo na největší hit Mlýny, jsme mohli zalitovat nepřítomnosti zpěvačky Karolíny Vrbové, která s kapelou jezdí na některé akce. Mára však píseň zvládl se ctí i sám, vokály (na nahrávce je zpívá Honza Toužimský) ho podpořil dobře zpívající baskytarista David Baštrnák. Nejpozději v tuto chvíli Jacker’s opravdu přesvědčili Uherské Hradiště, že bude stát za to přijít na jejich koncert i příště. Závěr regulérní části koncertu obstarala novinka Den D, která má velký potenciál. Kdo se navíc zaposlouchá do textu, musí uznat, že máloco takhle vystihuje rockerskou duši. Přídavkem Na plný plyn se Jacker’s zhruba po hodině loučili se slováckým publikem.

Doga: lebky, řetězy, riffy, motorky a legrace

Během pauzy na přestavbu pódia jsme mohli obdivovat práci techniků, pod jejichž rukama se pomalu rýsovala scéna pro koncert Dogy. Pánové z beskydských hor jsou známí propracovanou výpravou svých živých vystoupení, ale tohle opravdu předčilo očekávání. Obří nasvícená lebka skrývající mikrofon pro frontmana působila při pohledu z předních řad impozantně, a ač pes na řetěz skutečně nepatří, Doga je na pódiu měla všude, kam se fanoušek podíval (že by je nejvíc potřeboval bubeník Mrňus?) A pak už prořízlo vzduch intro z barevných laserů a na pódium nastoupili všichni čtyři členové kapely, kytarista Lumos a basák Pepsi dokonce s „povinnými ochrannými pracovními pomůckami“ (kuklami) na hlavě – zahajovalo se skladbou Fabrika rock’n’rollu. Patří jim upřímný obdiv, protože odehrát s takovou výbavou v tom horku byť jen tu jedinou píseň musí být fuška. Frontman Izzi si uvědomoval, že ho obří lebka dokáže téměř celého skrýt, a tak podnikal pravidelné výlety dopředu mimo její dosah, kde obšťastňoval přítomné svou zručnou kytarovou hrou i charismatem. A když přiměl celé hradišťské publikum ke sborovému zpěvu nejmenované lidové písně, ve které „černooký bača ovečky zatáčá“, bylo jasné, co teď přijde: skladba Beskydy. Následovala obligátní dávka ze zelené „infuze první pomoci“ přímo na pódiu a stejnojmenná píseň Zelená o tomto tekutém symbolu kapely. Podpora publika se hodila také v příští skladbě Tohle je dobrý, na kterou byl natočen videoklip přímo při podzimním výjezdu Dogy do USA. Pokračovalo se oblíbenými klasikami jako Když chlapi tančí a Popojedem, Izzi se tradičně zeptal, jestli je tu někdo trochu divnej, než začala další naprostá klasika – Jsem trochu divnej (najde se nás hodně, ale Izzi ví, že sám bude vždycky divněj-šej-ší). Před skladbou Camarro pak s fanoušky poctivě nacvičoval šťavnatější variaci na úvodní verš “ Do tmy se řítím a pocity mám“ od externího textaře Lou Fanánka Hagena. Jak přesně nová verze zněla, si zajisté domyslíte. Anebo se zastavte na některém z dalších koncertů turné.
Laserové intro předznamenalo druhou část koncertu. Začalo se rovnou zostra – skladba Prokletí má název možná temný, ovšem na konci refrénu teprve opravdu nemáte pochyby, o co tady jde. A na lehce frivolní téma se pokračovalo i dále: Izzi připomněl devadesátky i své pěvecké výšky v písni Nejsi nevinná. Pak už přišel jeden z vrcholů večera i současné „americké“ kapelní éry: singl Route 66. Harley-Davidson Ostrava Tour do tohoto konceptu skvěle zapadá: všechno se točí kolem motorek a vůně dálek. Pohodový, houpavý rytmus a upřímný text pak přidala píseň Nikdy. Že jde koncert pomalu do finále, jsme poznali, když se rozezněly hity jako Od soumraku do úsvitu či Já se na to. S vtipnou skladbou Nejsem rozumnej se ztotožnila nejspíš většina přítomných – vždyť kdo by o sobotním večeru chtěl být? Bylo ovšem žádoucí dorazit domů zdárně a vcelku, a tak jsme přece jen tolik nebláznili a vychutnali si úplné finále – další naprostou klasiku Poletuju. Děkujeme Doze a Jacker’s za podařený večer, a již nyní se můžete těšit na avizovaný rozhovor s majitelem Míru Petrem Tománkem, který nám povypráví nemálo zajímavého o tomto dnes již kultovním centru slováckého hudebního života.

Text: Sylva Kaplanová, foto: Martin Matess