Leon Hendrix a Fulvio Feliçiano Band v Olomouci: nechyběl ikonický moment z Woodstocku

Leon Hendrix/foto: Jiří Doležel

11. května zahrál v Olomouci v Bounty Rock Café americký hudebník Leon Hendrix, toho času vystupující s italskou kapelou Fulvio Feliçiano Band. Turné In the Name of Jimi Tour 2023 bylo připomínkou nedožitých osmdesátých narozenin jeho bratra, legendárního inovátorského kytaristy Jimiho Hendrixe.

Do Bounty v Olomouci to fanoušky táhne samo

Bounty Rock Café v Olomouci je vizuálně velmi zajímavé místo pro konání koncertů. Hned u dveří vás vítají dvě kytary v nadživotní velikosti, vstup stráží podobizny Kena Hensleyho (ex Uriah Heep) či Stevena Tylera (Aerosmith), interiér je vyzdoben spoustou červených neónů, obrazy slavných hudebních osobností či nástěnnou malbou s Lemmym. Na takové místo to fanoušky prostě táhne samo, a tak pořadatelé ne nadarmo varovali, že místo na sezení stihne zabrat jen ten, kdo přijde včas. A také bylo proč: takovou vzácnou návštěvu nehostí české kluby každý den. Do klubu proudili většinou starší, ale i mladší rockeři a rockerky, pánové v tričkách s podobiznou Jimiho Hendrixe či pár hippies.

Moonpark do diváků pumpovali výraznou energii

Koncertní večer začal s malým zpožděním, to ale tolik nevadilo. Návštěvníci se mezitím usadili pod portréty hudebních velikánů jako Robert Plant a Bruce Dickinson, a ze svých míst sledovali produkci první kapely. Některé ale rockeři Moonpark pozvolna zvedli ze židlí. Kapela ve složení Mike (zpěv), Jirka (kytara), Petr (baskytara) a Ivo (bicí) začíná být na Olomoucku známá, a dokonce si je vyhlédl bubeník Fulvio Feliciano Bandu Pino Liberti, aby jim předskakovali. Jejich muzika je inspirovaná glam rockem, zpěvák Mike hlasem lehce připomínal bývalého frontmana Sleazy RoXxX Paula Westona. Tomuto stylu odpovídaly i některé prvky jejich vizáže. Do diváků pumpovali výraznou energii, která doznívala ještě ve chvíli, kdy do klubu nenápadně vstoupil starší štíhlý muž v typickém černém klobouku… Ale nepředbíhejme.

Fulvio Feliçiano Band vzdal hold Jimimu

Záhy se na pódiu objevila kapela Fulvio Feliçiano Band. Vzezření kytaristy nenechalo hned na první pohled nikoho na pochybách, komu vzdává hold: šátek ve vlasech, rozhalená barevná košile, ba i typický zdobený opasek – to všechno odkazovalo na staršího z bratrů Hendrixových, a co teprve, když Fulvio Feliçiano začal hrát. „Jimiovské“ hráčské fígle má zmáknuté jako málokdo jiný, později během večera došlo i na proslulé hraní ústy. Příjemná hodinka psychedelického rocku utekla až moc rychle… a vpravo pod pódiem nenápadně seděl tentýž štíhlý starší sympaťák v klobouku, který byl z výkonu kapely nadšený a zaznamenával si kousek vystoupení na telefon.

Leon Hendrix: Pocta matce i Hvězdami posetý prapor

Po chvíli ho kapela konečně přizvala na pódium. Ano, onen muž byl Leon Hendrix, muzikant, výtvarník a bratr legendy elektrické kytary Jimiho Hendrixe. Když vzal do rukou tentýž nástroj a kapela rozjela první skladbu, rockový zvuk ztěžkl, zahustil se a dostal ještě větší sílu. Hned druhou skladbu věnoval Leon Hendrix matce – skladbu Angel složil Jimi pro ni. Jejím synům bylo patnáct a deset let, když ji ztratili. Na veselejší notu zazněla naprostá rokenrolová klasika, cover Chucka Berryho Johnny B. Goode. Leon Hendrix postupně představil kapelu – čtyřem strunám baskytary vládl i sloužil Marco D’Angelo a bicí opanoval Pino LibertiFulviovi Feliçianovi vysekl Hendrix poklonu slovy, že jeho hraní ho někdy přivádí k slzám dojetí. Není divu – před očima mu ožívají vzpomínky na zesnulého bratra a jeho hráčské umění. Slavný moment Jimiho kariéry explicitně připomněla další skladba – ikonické kytarové provedení americké hymny The Star Spangled Banner, jak si ho hudební historie pamatuje z Woodstocku. Sympatický hippie pár v první řadě ani nedýchal. Vždyť kdy jindy a kde jinde tohle uslyšíme? Došlo i na neméně ikonický verš „excuse me while I kiss the sky“ v možná nejslavnější skladbě Purple Haze, který je z dnešního pohledu esencí toho, o co Jimimu Hendrixovi v hudbě šlo… prostě jsme se všichni tak trochu vznesli k nebi.

Foto se všemi

Koncert také utíkal rychleji, než by nám možná bylo milé, a najednou tu byl závěr a vytleskaný přídavek (Hey Joe a Wing), při kterém se pánům hudebníkům dostalo milé pozornosti od obsluhy baru – přímo na pódium dostali extra pivo a víno navíc. Pino Liberti dnes večer ještě naposledy rozezněl bubny tak, že zvířený vzduch rozevlál dlouhovlasým návštěvníkům kadeře… a pak už byl opravdu čas jen na zamávání z pódia. Jednotliví členové kapely si však udělali dostatek času na to, aby se vyfotili se všemi, kdo měli zájem, a prohodili pár slov.

Kdy zase příště?

Turné se konalo při příležitosti Jimiho loňských nedožitých osmdesátin, tedy je nyní již uzavřenou záležitostí. Přesto, anebo právě proto se nám vkrádá do mysli otázka: Kdy zase příště?

Text: Sylva Kaplanová, foto: Jiří Doležel a Sylva Kaplanová